Postavy vystupující ze tmy, scenérie osvícené pouze září svíce nebo ostře ozářené dramatické biblické výjevy. To vše je tenebrismus, chiaroscuro, temnosvit či také šerosvit – umělecký směr nejvíce spjatý s hvězdou barokního malířství Michelangelem Merisim neboli Caravaggiem. Název vychází z italského slova tenebroso – temnota.
Tento styl však není barokním „vynálezem“ a jeho historie sahá až k renesanci, která se inspirovala rukopisy z dob římského císařství. Šerosvit se původně vyvinul z přípravných kreseb, využívajících rychlou kresbu černým uhlem a bílou. Princip silných kontrastů v černé barvě pro stíny a bílé pro světlo, se postupně začal využívat hlavně v dřevořezbách.
Velký vliv na vývoj tenebrismu měly vize švédské mystičky a světice sv. Brigity Švédské, která popisovala Krista jako malé dítě vyzařující světlo. Od té doby můžeme najít biblické scenérie ozářené pouze mystickým světlem, vycházejícím z malého Krista.
V baroku se stává tenebrismus dominantním stylem a jeho nejslavnějším představitelem byl italský malíř Caravaggio. Génius, ale také pouliční výtržník a vrah, známý pro svou prchlivou povahu. Malíř který se stal pojmem v barokním malířství byl tvůrcem i barokního realismu. Pro své nejenom biblické náměty si nevybíral krásné modely, ale prosté obyvatele Říma z těch nejnižších vrstev. Jako modelky pro malby madon nebo světic si často vybíral prostitutky, za což byl kritizován. Taktéž je považován za autora prvního realistického zátiší. Jeho Košík s ovocem z roku 1595 zobrazuje například nepěkné jablko nebo usychající listy vinné révy, vše až s hyperrealistickou přesností.
Hlavním výrazovým prostředkem Caravaggiových děl však bylo světlo. Koncentrované světlo vržené v proudu ze strany, aby tak prudce vystoupila plastičnost tvarů. Temnosvitným přístupem docílil dramatické působnosti a koncentroval pozornost diváka na hlavní osoby. Jeho mistrovské pohybové zkratky a kompoziční výřezy tak vystupují z temnoty a představují, až divadelně pojaté scenérie. Caravaggio se nebál nepodstatné části obrazů zahalit temnotou a nepromalovat každý centimetr plátna. Jako v celém baroku jsou jeho práce hlavně malby gest a emocí. Jasným příkladem těchto přístupů jsou například díla Povolání svatého Matouše (1599/1600), Kladení do hrobu (1602 – 1603) nebo David a hlavou Goliáše (1610). Ačkoliv Caravaggio neměl žádné učedníky, tak bezpochyb ovlivnil další generace umělců. Samozřejmě nebyl jediným umělcem tvořícím v tenebrismu, mezi dalšími byla i barokní malířka Artemisia Gentileschi nebo Peter Paul Rubens.
Tenebrismus nebo chiaroscuro byly velmi populární během 17. a 18. století, a to nejenom v Itálii, ale i ve Španělsku a Nizozemí. Mezi vlámskými umělci se tenebrismus projevil svébytným způsobem. Zdroj světla se eliminoval na hořící svíci na stole, celou kompozici potom osvětluje pouze teplé světlo svíčky.
Tento kontrastní styl nezůstal živ pouze v baroku, ale propsal se i do současného světa. Princip tenebrismu se využívá ve filmu i fotografii. Obzvláště černobílé filmy režiséra Andreje Tarkovského nebo film Barry Lyndon režiséra Stanleyho Kubricka. Za moderní mistry tenebrismu v dokumentární fotografii jsou považováni například Bill Henson nebo Annie Leibovitz.
O tom, že Caravaggiuv vliv žije stále, jasně vypovídají díla současného italského umělce Roberta Ferriho. Tento malíř studovaný v Římě otevírá cestu zpátky do minulosti a svůj styl nazývá „mileniálním barokem“. Ferri se navrací nejenom k temnosvitné malbě, ale i ke klasickým tématům náboženským nebo antickým. Toto vše vytváří s realistickou přesností, avšak zobrazovaná těla a tváře nepopírají dobu vzniku maleb.
Zkuste si sami někdy zaexperimentovat se světlem a eliminovat jeho zdroje. Najednou se vše změní. Vystoupí rysy tváře, svalů a kompozice dostane nádech tajemna.
Comments